Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou.

1984

http://atheneum.zde.cz




1
Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. Winston Smith,
s bradou přitisknutou k hrudi, aby unikl protivnému vìtru, rychle proklouzl
skleněnými dveřmi věžáku na Sídlššti vítìzství, ne však dost rychle, aby zabránil
zvířenému písku a prachu vniknout dovnitř.
Chodba páchla vařeným zelím a starými hadrovými řehožkami. Na stěně na
jednom konci úzkého prostoru byl pøipíchnut barevný plakát, který se svou velikostí
dovnitø nehodil. Byla na nìm jen obrovská tváø muže asi pìtaètyøicetiletého,
s hustým èerným knírem, drsných, ale hezkých rysù. Winston zamíøil ke schodùm.
Nemìlo smysl zkoušet výtah. I v lepších èasech zøídka fungoval a teï se elektrický
proud pøes den vypínal v rámci úsporných opatøení v pøípravách na Týden
nenávisti. Byt byl v sedmém patøe. Winston, kterému bylo devìtatøicet a mìl
bércový vøed nad pravým kotníkem, kráèel pomalu a nìkolikrát si cestou odpoèinul.
Na každém poschodí naproti výtahovým dveøím na nìho se zdi zírala obrovská
tváø z plakátù. Byl to jeden z tìch obrazù, které jsou udìlány tak dùmyslnì, že
vás oèi sledují, kam se hnete. Velký bratr tì sleduje, znìl nápis pod obrazem.
V bytì jakýsi zvuèný hlas pøedèítal øadu èísel, která mìla cosi spoleèného
s výrobou šedé litiny. Hlas vycházel z obdélníkové desky, jakéhosi matného
zrcadla, jež bylo souèástí povrchu stìny po pravé stranì. Winston otoèil knoflíkem
a hlas se trochu ztišil, ale slovùm bylo stále ještì rozumìt. Pøístroj (ve skuteènosti
televizní obrazovka) se dal ztlumit, ale nebylo možné ho úplnì vypnout. Popošel
k oknu: malá, køehká postava, jejíž vyzáblost ještì zvýrazòovala modrá kombinéza,
stejnokroj Strany. Vlasy mìl velmi svìtlé, tváø pøirozenì rumìnou, pokožku
zhrublou od drsného mýdla, tupých žiletek a chladu zimy, která právì skonèila.
Svìt venku vypadal i pøes zavøené okno studenì. Na ulici vítr víøil prach a
útržky papíru, a tøebaže svítilo slunko a obloha byla ostøe modrá, zdálo se, jako by
nic nemìlo barvu kromì tìch všudypøítomných plakátù. Tváø s èerným knírem
shlížela ze všech nároží, kam oko dohlédlo. Jeden visel na prùèelí domu hned
naproti. Velký bratr tì sleduje, hlásal nápis a tmavé oèi hledìly upøenì do
Winstonových. Dole na ulici se ve vìtru køeèovitì tøepotal další plakát, na jednom
rohu roztržený, a støídavì zakrýval a odkrýval jediné slovo Angsoc. Daleko odtud
se snesl mezi støechy vrtulník, chvilku se vznášel jako moucha masaøka a obloukem
zase odletìl. Byla to policejní hlídka, co strká lidem nos do oken. Ale hlídky nebyly
dùležité. Dùležitá byla jedinì Ideopolicie.
Za Winstonovými zády stále ještì nìkdo žvanil z obrazovky o šedé litinì a o
pøekroèení Deváté tøíletky. Obrazovka souèasnì pøijímala a vysílala. Každý zvuk,
který Winston vydal a jenž byl hlasitìjší než velmi tiché šeptání, obrazovka
zachycovala; a co víc, pokud zùstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidìt
a slyšet. Samozøejmì, èlovìk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují.
Jak èasto a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zaøízení, bylo
hádankou. Pøedpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodnì mohli
- 8 -
zapnout vaše zaøízení, kdy se jim chtìlo. Èlovìk musel žít - a žil, ze zvyku, který
se stal pudovým, - v pøedpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a
každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán.
Winston zùstal obrácen zády k obrazovce. To bylo bezpeènìjší; aèkoli,
jak dobøe vìdìl, i záda mohou ledacos prozradit. Kilometr odtud se tyèila nad
špinavou krajinou vysoká bílá budova Ministerstva pravdy, jeho pracovištì. Toto
je Londýn, pomyslel si s jistou nechutí, hlavní mìsto Územní oblasti jedna, tøetí
nejlidnatìjší provincie Oceánie. Snažil se vydolovat nìjakou vzpomínku z dìtství,
která by mu øekla, zda Londýn býval vždycky takový. Byla tu odjakživa tahle
vyhlídka na rozpadající se domy z devatenáctého století, podepøené z boku
døevìnými trámy, s okny zatluèenými pøekližkou a støechami z rezavého plechu,
tìmi vetchými zahradními zdmi bortícími se na všech stranách? Byly tu odjakživa
trosky po bombardování, nad nimiž ve vzduchu víøí prach z omítky, i vrby
sklánìjící se nad hromadami suti? A prostranství, kde bomby vymýtily vìtší plochu,
na níž pak vyrazily ubohé kolonie døevìných chatrèí, podobných kurníkùm? Ale
nemìlo to smysl, nemohl si vzpomenout: z dìtství mu v pamìti nezùstalo nic
než pár jasnì osvìtlených obrázkù, které nemìly žádné pozadí a byly vìtšinou
nesrozumitelné.
Ministerstvo pravdy, v newspeaku Pramini (Newspeak byl úøedním jazykem
Oceánie. O její struktuøe a etymologii viz Dodatek.), se dìsivì lišilo od všech
ostatních objektù v dohledu. Byla to obrovská stavba tvaru pyramidy ze záøivì
bílého betonu, která se terasovitì vypínala do výšky 300 metrù. Z místa, kde stál
Winston, se dala na bílém prùèelí pøeèíst ozdobným písmem vyvedená tøi hesla
Strany:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVÌDOMOST JE SÍLA
Tvrdilo se, že Ministerstvo pravdy má tøi tisíce místností nad úrovní zemì a
tomu odpovídající prostory pod zemí. V Londýnì byly ještì další tøi budovy
podobné vzhledem i velikostí. Okolní architekturu pøevyšovaly tak výraznì, že
ze støech Sídlištì vítìzství je bylo vidìt všechny ètyøi. Sídlila v nich ètyøi
Ministerstva, do nichž byl rozdìlen celý státní aparát: Ministerstvo pravdy, které
spravovalo informace, zábavu, školství a umìní. Ministerstvo míru, do jehož
kompetence spadala válka. Ministerstvo lásky, které mìlo na starosti právo a
poøádek. A Ministerstvo hojnosti, které bylo odpovìdné za hospodáøské záležitosti.
Jejich názvy v newspeaku znìly: Pramini, Mírmini, Lamini, Hojmini.
Ministerstvo lásky vìru nahánìlo hrùzu. Nemìlo vùbec okna. Winston nikdy
nebyl v budovì Ministerstva lásky, ba ani na pùl kilometru od ní. Bylo to místo,
kam se nedalo vstoupit jinak než v oficiální záležitosti, a to pouze tak, že
èlovìk musel proniknout zátarasy z ostnatého drátu, ocelovými dveømi a územím
skrytých kulometných hnízd. Dokonce i po ulicích vedoucích k vnìjším
- 9 -
ochranným zaøízením se potulovali strážci s výrazem goril, v èerných uniformách,
ozbrojeni obušky, zavìšenými po boku.
Winston se ráznì otoèil. Vyladil rysy v oblièeji do výrazu pokojného
optimismu, který bylo radno nasadit, když byl èlovìk obrácen tváøí k obrazovce.
Pøešel z pokoje do malé kuchyòky. Tím, že odešel z Ministerstva v tuto denní
dobu, obìtoval svùj obìd v závodní jídelnì. Uvìdomil si, že v kuchyni nemá nic
k jídlu kromì kusu tmavého chleba, který si musí nechat na zítøek k snídani.
Vzal z polièky láhev bezbarvé tekutiny s jednoduchou bílou vinìtou, na které
stálo Gin vítìzství. Vycházel z ní mdlý olejovitý pach, který pøipomínal èínskou
rýžovou pálenku. Winston si nalil témìø plný šálek, dodal si odvahy a obrátil to do
sebe naráz jako medicínu.
Tváø mu okamžitì zrudla a z oèí mu vytryskly slzy. To svinstvo pøipomínalo
kyselinu dusiènou, a když je èlovìk spolkl, mìl pocit, jako by ho nìkdo praštil
vzadu po hlavì gumovým obuškem. V následujícím okamžiku však pálení
v žaludku pøešlo a svìt zaèal vypadat veseleji. Vzal si cigaretu ze zmaèkaného
balíèku s nápisem Cigarety vítìzství, ale neopatrnì ji podržel svisle, takže
tabák se vysypal na zem. S další cigaretou už pochodil lépe. Vrátil se do obývacího
pokoje a sedl si ke stolu, který stál vlevo od obrazovky. Ze zásuvky vylovil pero,
lahvièku inkoustu a tlustý prázdný sešit ètvrtkového formátu s èerveným høbetem
a mramorovanými deskami.
Z neznámého dùvodu byla obrazovka v obývacím pokoji umístìna
neobvykle. Místo aby byla jako normálnì na èelní stìnì, odkud by mohla ovládat
celou místnost, umístili ji na delší zdi naproti oknu. Winston nyní sedìl v mìlkém
výklenku této stìny, kde asi pùvodnì mìly být vestavìny police na knihy. Když
Winston sedìl v koutku a držel se hodnì vzadu, byl mimo zorné pole obrazovky.
Mohlo ho samozøejmì být slyšet, ale pokud zùstával ve své nynìjší pozici, nemohlo
ho být vidìt. Neobvyklé rozvržení pokoje mu zèásti vnuklo nápad dìlat to, k èemu
se právì chystal.
Ale zèásti ho k tomu pøivedl i sešit, který právì vylovil ze zásuvky. Byl to
neobyèejnì krásný sešit. Papír byl smetanovì hladký, vìkem už trochu zažloutlý,
jaký se už aspoò ètyøicet let nevyrábìl. Odhadoval však, že sešit byl ještì mnohem
starší. Winston ho zahlédl ve výkladu zatuchlého krámku se starožitnostmi na
periférii (ale která ètvr to byla, si nepamatoval) a hned se ho zmocnila
nepøekonatelná touha vlastnit ho. Èlenové Strany mìli naøízeno nenakupovat
v obyèejných obchodech („podílet se na volném trhu“ se tomu øíkalo), ale toto
pravidlo se tak pøísnì nedodržovalo, protože rùzné vìci, jako napøíklad tkanièky
do bot nebo žiletky, nebyly jinak vùbec k dostání. Rychle se rozhlédl ulicí, vklouzl
dovnitø a za dva dolary padesát si sešit koupil. V té chvíli ho nenapadlo, k jakému
konkrétnímu úèelu by mohl sešit upotøebit. S provinilým pocitem si ho v aktovce
pøinesl domù. Vlastnit takový sešit bylo samo o sobì kompromitující, i kdyby
v nìm nebylo napsáno nic.
Chystal se psát deník. To nebylo protizákonné (nic nebylo nezákonné, protože
- 10 -
žádné zákony už dávno neplatily), ale kdyby se na to pøišlo, bylo celkem jisté, že
by za to dostal trest smrti nebo aspoò pìtadvacet let tábora nucených prací. Winston
nasadil pero do násadky a olízl špièku, aby ji zbavil mastnoty. Pero bylo zastaralý
nástroj, dokonce i k podpisùm se ho používalo jen zøídka, a Winston si jedno
obstaral, tajnì a dost obtížnì, prostì proto, že mìl pocit, že ten krásný smetanový
papír si zaslouží, aby se na nìj psalo skuteèným perem a nikoli škrábalo
propisovaèkou. Vlastnì ani nebyl zvyklý psát rukou. Kromì velmi struèných
poznámek bylo obvyklé diktovat všechno do speakwritu (speak - mluvit, write -
psát), což ovšem pro jeho momentální zámìr bylo vylouèené. Namoèil pero do
inkoustu a na okamžik zaváhal. V útrobách ho zamrazilo. Až se dotkne papíru,
bude to mít význam rozhodného èinu. Drobným kostrbatým písmem napsal:
4. dubna 1984
Narovnal se. Zalil ho pocit naprosté bezmoci. Pøedevším nevìdìl s jistotou,
jestli je rok 1984. Datum by mìlo pøibližnì souhlasit, protože si byl docela jist, že
je mu devìtatøicet let, a byl pøesvìdèen, že se narodil v roce 1944 nebo 1945, ale
v souèasnosti nebylo vùbec možné stanovit letopoèet pøesnìji než v rozmezí
jednoho, dvou rokù.
Pro koho vlastnì ten deník píše, napadlo ho náhle. Pro budoucnost, pro ty,
kteøí se ještì nenarodili? Jeho myšlenky chvilku bloudily kolem pochybného
letopoètu na stránce a potom narazily na newspeakové slovo doublethink (double
- dvojí, think - myslet). Poprvé si uvìdomil závažnost èinu, k nìmuž se rozhodl.
Jak mùže èlovìk komunikovat s budoucností? To je samo o sobì nemožné. Buï
bude budoucnost pøipomínat souèasnost, a v tom pøípadì mu nikdo nebude
naslouchat, anebo se bude od ní lišit, a potom je jeho trápení zbyteèné.
Nìjakou dobu sedìl a hloupì zíral na papír. Z obrazovky se øinula pronikavá
vojenská hudba. Zvláštní bylo, že mìl pocit, jako by nejen ztratil schopnost
vyjadøovat se, ale že dokonce zapomnìl, co chtìl pùvodnì øíci. Už celé týdny se
pøipravoval na tento okamžik, a nikdy ho nenapadlo, že by potøeboval ještì nìco
kromì odvahy. Samotné psaní by mìlo být snadné. Mìlo by jít jen o to, pøenést
na papír ten nekoneèný neklidný monolog, který mu probíhal v hlavì doslova
celé roky. Ale v této chvíli dokonce i monolog vyschl. Navíc ho bércový vøed
zaèal nesnesitelnì svrbìt. Neodvážil se poškrábat, protože vøed se mu potom
vždycky zanítil. Vteøiny míjely. Uvìdomoval si jen prázdnou stránku pøed sebou,
svrbìní kùže nad kotníkem, vøeštìní hudby a mírnou opilost, zpùsobenou ginem.
Najednou zaèal v záchvatu paniky psát a jen nejasnì si uvìdomoval, co
vlastnì svìøuje papíru. Jeho drobné, ale dìtské písmo se neuspoøádanì rozlézalo
po stránce; nejdøív pøestal psát velká písmena na zaèátku vìt a potom dokonce i
teèky za vìtami.
4. dubna 1984. Vèera veèer v kinì. Samé váleèné filmy. Jeden velmi dobrý
o lodi plné uprchlíkù bombardované nìkde ve Støedozemním moøi. Obecenstvo
se ohromnì bavilo pøi zábìrech, na nichž se velký tlustý chlap pokoušel uplavat
- 11 -
pøed helikoptérou, která jej pronásledovala; nejdøív ho bylo vidìt, jak se
pøevaluje ve vodì jako delfín, potom ho bylo vidìt pøes zamìøovaèe kulometu
helikoptéry, pak v nìm byly už samé díry a moøe okolo se zbarvilo do rùžova a
potom se potopil, jako by tìmi dírami do nìho pronikla voda. obecenstvo øvalo
smíchy, potom bylo vidìt záchranný èlun plný dìtí a nad ním se vznášela
helikoptéra. na pøídi sedìla žena støedních let, možná židovka, s tøíletým
chlapeèkem v náruèí. chlapeèek køièel hrùzou a ukrýval tváø na její hrudi, jako
by se chtìl zarýt až do ní, a ta žena ho objímala a konejšila, i když sama byla
ztuhlá hrùzou a stále ho co nejvíc kryla tìlem, jako by si myslela, že ho její náruè
uchrání pøed støelami. potom helikoptéra shodila dvacetikilovou bombu, strašlivý
záblesk a celý èlun se rozletìl na tøísky. následoval úžasný zábìr na dìtskou
ruku jak stoupá vysoko vysoko do vzduchu to musela brát nìjaká helikoptéra
s kamerou ve špici v øadách vyhrazených pro èleny strany se ozval obrovský
potlesk ale nìjaká žena dole v prolétské èásti kina strhla povyk a køièela že by
to nemìli pøed dìtmi ukazovat že by to nemìli to není pro dìti to není až ji
policie vyvedla vyvedla nikdo se nestará myslím si že se jí nic nestalo nikdo se
nestará o to co øíkají proléti typická prolétská reakce oni nikdy…
Winston pøestal psát, také proto, že ho chytila køeè. Nevìdìl, co ho pøimìlo,
že ze sebe vychrlil takový proud nesmyslù. Zvláštní však bylo, že se mu pøitom
v mysli vynoøila vzpomínka na úplnì jinou událost. Byla tak jasná, že byl
pøesvìdèen, že ji dokáže zaznamenat. Teprve teï si uvìdomil, že právì tato událost
zpùsobila, že se najednou rozhodl odejít domù a zaèít psát deník ještì dnes.
Odehrála se toho rána na Ministerstvu, pokud lze vùbec øíci o nìèem
tak mlhavém, že se to odehrálo.
Bylo už skoro jedenáct a v Oddìlení záznamù, kde Winston pracoval, lidé
zaèali vynášet židle ze svých kójí, sestrkávat je uprostøed sálu proti velké obrazovce
a pøipravovat všechno na Dvì minuty nenávisti. Winston si už už sedal do jedné
z prostøedních øad, když vtom neoèekávanì vešly do místnosti dvì osoby, které
sice znal od vidìní, ale ještì nikdy s nimi nemluvil. Jedna z nich byla dívka, již
èasto potkával na chodbì. Neznal ji jménem, ale vìdìl, že pracuje v Oddìlení
literatury. Pracovala pravdìpodobnì jako technièka u jednoho ze strojù, které psaly
romány, protože ji nìkolikrát vidìl se zamaštìnýma rukama, jak nesla jakési
páèidlo. Z dívky vyzaøovalo sebevìdomí, mohlo jí být tak sedmadvacet, mìla
husté tmavé vlasy, pihovatou tváø a svižné, sportovní pohyby. Kolem pasu mìla
pøes kombinézu nìkolikrát omotanou úzkou šarlatovou šerpu,
odznak Antisexuální ligy mládeže, tak pevnì, že vynikaly její pìknì formované
boky. Winstonovi se od prvního okamžiku nelíbila. Vìdìl proè. Protože kolem
sebe vytváøela atmosféru hokejového høištì, studených koupelí, spoleèných výletù
a jakési bezpohlavnosti. Pohlížel na ženy s nechutí, zvl᚝ na mladé a hezké. Právì
ženy, pøedevším mladé, byly nejbigotnìjší pøívrženkynì Strany, pøežvýkavci hesel,
amatérské donašeèky, slídící po všem závadném. Ale toto dìvèe v nìm vzbuzovalo
dojem, že je nebezpeènìjší než vìtšina ostatních. Jednou, když kolem sebe
- 12 -
procházeli na chodbì, vrhla na nìho úkosem ostrý pohled, který ho na
okamžik naplnil temnou hrùzou. Napadlo ho, že je možná agentka Ideopolicie.
To však po pravdì øeèeno bylo velmi nepravdìpodobné. Ale i tak pocioval
zvláštní neklid, s nímž se mísil i strach a nepøátelství, kdykoli byla nablízku.
Druhou osobou byl muž jménem O’Brien, èlen Vnitøní strany, který mìl
postavení tak významné a vzdálené, že si o nìm Winston nedokázal vytvoøit
sebemenší pøedstavu. Ve skupinì lidí kolem židlí zavládlo na okamžik ticho,
jakmile spatøili èernou kombinézu èlena Vnitøní strany. O’Brien byl rozložitý, silný
muž s pevnou šíjí a drsnou, výraznou, krutou tváøí. Avšak pøes svoje hrozivé
vzezøení mìl jistý šarm. Zvláštním zpùsobem si rovnal brýle na nose, což bylo
neobyèejnì odzbrojující gesto a v nedefinovatelném smyslu ušlechtilé. Bylo to
gesto, které by mohlo vyvolat pøedstavu šlechtice z osmnáctého století nabízejícího
tabatìrku se šòupavým tabákem, kdyby ovšem byl ještì nìkdo schopen takových
pøedstav. Winston O’Briena vidìl za posledních deset let snad desetkrát. Cosi ho
k nìmu silnì pøitahovalo, a nebyl to jen kontrast mezi O’Brienovým uhlazeným
chováním a fyzickým vzezøením zápasníka. Mnohem víc tu pùsobila tajná víra -
anebo snad ne víra, ale spíš nadìje, že O’Brienova politická pravovìrnost není
bez kazu. Cosi v jeho tváøi to nepopiratelnì naznaèovalo. Možná však nemìl ve
tváøi vepsánu neortodoxnost, ale prostì inteligenci. V každém pøípadì vypadal
jako nìkdo, s kým by se dalo hovoøit, kdyby s ním èlovìk mohl zùstat o samotì
pøi vypnuté obrazovce. Winston však nikdy nevyvinul nejmenší úsilí, aby si svou
domnìnku ovìøil: vlastnì to ani nešlo. V tu chvíli pohlédl O’Brien na svoje
náramkové hodinky; zjistil, že zùstane v Oddìlení záznamù, dokud Dvì minuty
nenávisti neskonèí. Usedl na židli v téže øadì jako Winston, o nìkolik míst dál.
Mezi nimi sedìla malá žena s pískovými vlasy, která pracovala v kóji vedle
Winstona. Dívka s tmavými vlasy sedìla hned za nimi.
V pøíštím okamžiku se z velké obrazovky na konci místnosti vyvalila ohavná
skøípavá øeè, jakoby vycházející z obludného, nenamazaného stroje. Zvuky, pøi
nichž èlovìku cvakaly zuby a ježily se vlasy na hlavì. Zaèala Nenávist.
Jako obyèejnì se na obrazovce objevila tváø Emanuela Goldsteina, Nepøítele
lidu. Tu a tam se mezi posluchaèi ozval sykot. Drobná žena s pískovými vlasy ze
sebe vydala skøek, v nìmž se mísil strach a odpor. Goldstein byl renegát a odpadlík,
který kdysi dávno (jak dávno, si nikdo nepamatoval) byl jednou z vedoucích
osobností Strany, témìø na úrovni samotného Velkého bratra, potom se zapletl do
kontrarevoluèní èinnosti, byl odsouzen k smrti, ale tajuplnì unikl a zmizel.
Programy Dvou minut nenávisti se den ode dne mìnily, ale nebylo jednoho,
v nìmž by Goldstein nefiguroval na èelném místì. Byl prvotní zrádce, ten, kdo
nejdøíve poskvrnil èistou Stranu. Všechny další zloèiny proti Stranì, všechny zrady,
sabotáže, kacíøství a úchylky vznikaly pøímo z jeho uèení. Kdesi ještì stále žil a
kul svoje pikle; možná za moøem, pod ochranou svých chlebodárcù, ale možná
že se dokonce - taková fáma se obèas šíøila - skrýval v samotné Oceánii.
Winstonovi se sevøel žaludek. Pøi pohledu na Goldsteinovu tváø zakoušel
- 13 -
vždy bolestnou smìsici pocitù. Byla to hubená židovská tváø s velkou aureolou
kuèeravých bílých vlasù a s malou kozí bradkou - tváø chytrá, a pøece jako by si
zasloužila opovržení, s výrazem senilní hlouposti, kterou naznaèoval dlouhý tenký
nos, na nìmž blízko špièky sedìly brýle. Trochu svým vzezøením pøipomínal ovci,
i hlas mìl meèivý. Goldstein vedl svùj obvyklý jedovatý útok na uèení Strany -
útok tak pøehnaný a zvrácený, že by byl i pro dítì prùhledný, a pøece
natolik vemlouvavý, že èlovìka naplòoval alarmujícím pocitem, že by mu nìkteøí
ménì rozumní lidé mohli uvìøit. Ostouzel Velkého bratra, odsuzoval diktaturu
Strany, požadoval okamžité uzavøení míru s Eurasií, obhajoval svobodu projevu,
svobodu tisku, svobodu shromažïování, svobodu myšlení, hystericky køièel, že
revoluce byla zrazena - a to všechno v rychlém sledu mnohoslabièných slov, který
byl parodií na obvyklý styl øeèníkù Strany a obsahoval dokonce slova newspeaku;
fakticky bylo v jeho øeèi více slov newspeaku, než by èlen Strany normálnì použil
ve skuteèném životì. A po celou tu dobu, aby nikdo nepochyboval o tom, co
Goldstein s takovou okázalou teatrálností líèil, pochodovaly za jeho hlavou na
obrazovce nekoneèné zástupy eurasijské armády, sevøené øady mužù bezvýrazných
asiatských tváøí, kteøí zaplavili obrazovku, zmizeli a na jejich místo pøišli jiní, pøesnì
takoví. Dutý, rytmický dusot vojenských bot vytváøel pozadí ke Goldsteinovu
meèivému hlasu.
Nenávist trvala sotva tøicet vteøin a polovina lidí v místnosti zaèala
neovladatelnì, zbìsile pokøikovat. Samolibá ovèí tváø na obrazovce a hrozivá síla
eurasijské armády za ní - to bylo víc, než se dalo snést: kromì toho pohled nebo
dokonce jen pomyšlení na Goldsteina automaticky vyvolávaly strach a hnìv. Byl
pøedmìtem trvalejší nenávisti než Eurasie nebo Eastasie, protože když Oceánie
vedla válku s jednou z tìchto velmocí, žila zpravidla v míru s druhou. To bylo
pøinejmenším podivné. Goldsteina sice každý nenávidìl a pohrdal jím, každý den
byly na tribunách, na obrazovce, v novinách i v knihách jeho teorie odmítány,
drceny, vysmívány èi pøedvádìny tak, aby každý vidìl, jaké jsou to žvásty, a pøesto
se zdálo, jako by jeho vliv nikterak neslábl. Po každé se znovu našli blázni, kteøí
se dali svést. Neminul den, aby Ideopolicie neodhalila špióny a sabotéry, kteøí
jednali podle jeho direktiv. Byl velitelem obrovské stínové armády, podzemní sítì
spiklencù, kteøí usilovali o svržení Státu. Tito lidé si údajnì øíkali Bratrstvo. Šeptem
se šíøily historky o strašlivé knize, souhrnu veškerého kacíøství, jejímž autorem
byl Goldstein a která se tajnì rozšiøovala. Byla to kniha bez názvu. Lidé o ní
hovoøili - pokud o ní vùbec hovoøili - prostì jako o knize. Ale èlovìk se o takových
vìcech dovídal jen z nejasných povìstí. Øádný èlen Strany se o Bratrstvu èi o
knize nezmínil, pokud se tomu mohl vyhnout.
Ve druhé minutì pøešla nenávist v záchvat zuøivosti. Lidé vyskakovali z míst,
køièeli z plných plic a snažili se umlèet dráždivý meèivý hlas znìjící z obrazovky.
Drobná žena s pískovými vlasy zrudla a ústa se jí otvírala a zavírala jako rybì na
suchu. I O’Brienova drsná tváø se rozpálila. Sedìl na židli jako by spolkl pravítko
a jeho mohutná hruï se nadouvala a zachvívala, jako by èelil náporu vln.
- 14 -
Tmavovlasá dívka za Winstonem zaèala vykøikovat „Svinì!“ a znièehonic popadla
tìžký slovník newspeaku a mrštila jím do obrazovky. Zasáhl Goldsteina do nosu
a odrazil se; hlas neústupnì mluvil dál. Winston v jasném okamžiku zjistil, že
øve s ostatními a zuøivì kope patou do trnože. Na Dvou minutách nenávisti nebylo
tak hrozné, že se jich èlovìk musel úèastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se.
Po tøiceti vteøinách se už nikdo nemusel pøetvaøovat. Odporná extáze strachu a
pomstychtivosti, touha zabíjet, muèit, rozsekat oblièeje kováøským kladivem,
projela všemi jako elektrický proud a zmìnila každého i proti jeho vùli v jeèícího
šílence. Byla to však zuøivost abstraktní a pøímo nesmìrovaná, takže se dala pøenést
z jednoho pøedmìtu na druhý jako plamen z plamenometu. Winstonova nenávist
nebyla tak v jednu chvíli vùbec namíøena proti Goldsteinovi, ale naopak proti
Velkému bratru, Stranì a Ideopolicii. V takových okamžicích cítil v srdci
náklonnost k osamìlému, zesmìšòovanému kacíøi na obrazovce, jedinému strážci
pravdy a zdravého rozumu ve svìtì lží. A pøece hned vzápìtí byl zase zajedno
s ostatními a vše, co se o Goldsteinovi øíkalo, mu pøipadalo pravdivé. V takových
chvílích se tajné proklínání Velkého bratra mìnilo na uctívání, zdálo se mu, že se
Velký bratr tyèí do výše jako neporazitelný a neohrožený ochránce, pevná skála
proti hordám z Asie, a Goldstein pøes svou izolovanost a bezmocnost a
pochybnost, která se vznášela nad samotnou jeho existencí, mu pøipadal jako
zlovìstný èarodìj, schopný pouhou silou svého hlasu znièit stavbu civilizace.
A tak bylo obèas možné pøepínat libovolnì svou nenávist tím nebo oním
smìrem. Jako èlovìku, který ve zlém snu prudkým pohybem odtrhne hlavu od
polštáøe, podaøilo se i Winstonovi pøenést svou nenávist z tváøe na obrazovce na
tmavovlasou dívku za ním. Myslí se mu mihaly krásné, živé pøedstavy. Utlouká ji
k smrti gumovým obuškem. Pøivazuje ji nahou ke kùlu a støílí do ní šípy, až je
jich plná jako svatý Šebastián. Znásilòuje ji a v okamžiku vyvrcholení jí proøízne
hrdlo. Lépe než kdy jindy si teï uvìdomoval, proè ji nenávidí. Protože je mladá,
hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtìl vyspat, což se nikdy nestane, protože
kolem rozkošného, pružného pasu, který pøímo vyzýval k nìžnému objetí, mìla
ohavnou šarlatovou šerpu, køiklavý symbol cudnosti.
Nenávist vrcholila. Z Goldsteinova hlasu se stalo skuteèné ovèí beèení a jeho
tváø se na okamžik zmìnila v ovèí. Potom se ovèí èumák promìnil v postavu
eurasijského vojáka, který se pøibližoval, obrovský, strašlivý, s rachotícím
samopalem, až se zdálo, že vyskoèí z obrazovky, takže nìkteøí lidé v prvních
øadách uhýbali ze svých míst. Ale v tom okamžiku si všichni s úlevou zhluboka
oddechli, protože nepøátelská postava se prolnula do tváøe Velkého bratra,
èernovlasého, s èerným knírem, plného síly a mystického pokoje, a ta tváø byla
tak obrovská, že témìø zaplòovala obrazovku. Nikdo neslyšel, co Velký bratr øíká.
Bylo to jen pár slov povzbuzení, takových, co se pronášejí v bitevní vøavì, nedají
se rozlišit jedno od druhého, ale vracejí dùvìru už tím, že byla vyslovena. Potom
tváø Velkého bratra zase zmizela a místo ní se objevila velkými písmeny tøi hesla
Strany:
- 15 -
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVÌDOMOST JE SÍLA
Tváø Velkého bratra zdánlivì ještì nìkolik vteøin na obrazovce setrvávala,
jako by její otisk na sítnicích všech pøítomných byl pøíliš živý, než aby okamžitì
zmizel. Drobná žena s pískovými vlasy se vrhla dopøedu na opìradlo židle.
Horeènatì šeptala cosi jako „Mùj spasiteli!“ a rozpøáhla ruce k obrazovce. Potom
si skryla tváø do dlaní. Bylo zøejmé, že odøíkává modlitbu.
V tu chvíli zaèala celá skupina lidí tiše a pomalu rytmicky skandovat: „VB!
… V-B!… V-B!“ - a znova a znova, velmi pomalu, s dlouhou pauzou mezi
„V“ a „B“. Byl to temný, dunivý zvuk, jaksi zvláštnì divošský, èlovìk jako by
v pozadí slyšel dupot bosých nohou a dunìní tamtamù. Vydrželi s tím asi tøicet
vteøin. Byl to refrén, který se èasto ozýval ve chvílích vzrušených emocí. Èásteènì
to byl zpùsob sebehypnózy, úmyslné potlaèování vìdomí rytmickým hlukem.
Winston mìl pocit, že mu tuhnou útroby. Ve Dvou minutách nenávisti se nemohl
ubránit dojmu, že sdílí všeobecné delirium, ale to podlidské skandování „V-B!“
ho vždy naplòovalo hrùzou. Pravda, skandoval s ostatními, bylo nemožné chovat
se jinak. Èlovìk instinktivnì skrýval své city, ovládal svou tváø a dìlal totéž, co
všichni ostatní. Ale pokaždé se objevila skulinka trvající nìkolik vteøin, kdy ho
výraz oèí mohl prozradit. A právì v tomto okamžiku se stala ta významná vìc -
pokud se vùbec stala.
Na okamžik zachytil O’Brienùv pohled. O’Brien vstal. Pøedtím si sundal
brýle a nyní si je znovu nasazoval charakteristickým pohybem. Na zlomek vteøiny
se jejich zraky setkaly, a v okamžiku, kdy se to stalo, Winston vìdìl, - ano, vìdìl!
- že O’Brien si myslí totéž, co on. Probìhlo mezi nimi neklamné sdìlení. Bylo to,
jako by se jejich vìdomí otevøelo a jejich myšlenky se oèima pøenesly z jednoho
na druhého. Zdálo se mu, že O’Brien øíká: „Jsem s tebou. Vím pøesnì, co cítíš.
Vím všechno o tvém pohrdání, o tvé nenávisti, o tvém znechucení. Ale neboj se,
jsem na tvé stranì!“ Vtom však záblesk porozumìní pominul a O’Brienova tváø
zùstala stejnì nevyzpytatelná jako tváøe ostatních.
To bylo vše, a Winston si už nebyl jist, zda k tomu skuteènì došlo. Takové
pøíhody nikdy nemìly pokraèování. Jediným jejich výsledkem bylo, že v nìm
udržovaly víru èi nadìji, že nejenom on, ale i jiní jsou nepøáteli Strany. Možná, že
povìsti o rozsáhlém podzemním spiknutí byly nakonec pravdivé - možná, že
Bratrstvo skuteènì existuje. Navzdory nekoneènému zatýkání, pøiznáním a
popravám nemohl mít èlovìk jistotu, zda Bratrstvo není prostì mýtus. Byly dny,
že v jeho existenci vìøil, jindy zas ne. Nic se nedalo dokázat, byly jen letmé
náznaky, které mohly znamenat cokoli anebo nic: útržky zaslechnutých rozhovorù,
nejasné èmáraniny na zdech záchodkù - nepatrný pohyb ruky pøi setkání dvou
neznámých, který budil dojem, že by mohlo jít o poznávací znamení. Samé
dohady: nejpravdìpodobnìjší je, že si to všechno vymyslel. Vrátil se do své kóje
a na O’Briena už nepohlédl. Ani ho nenapadlo, že by jejich chvilkový kontakt
- 16 -
mohl pokraèovat. Bylo to nepøedstavitelnì nebezpeèné, i kdyby vìdìl, jak to
zaøídit. Na vteøinu, na dvì vymìnili dvojsmyslný pohled, a tím to skonèilo. I to
však byla pozoruhodná událost v uzavøené osamìlosti, v níž musel èlovìk žít.
Winston se probral ze zamyšlení a zpøíma se posadil. Øíhl. Gin se mu zvedal
v žaludku.
Znovu pohlédl na stránku v sešitì. Zjistil, že zatímco sedìl a bezmocnì dumal,
automaticky psal dál. A nebylo to už to køeèovité neohrabané písmo jako pøedtím.
Pero rozkošnicky klouzalo po hladkém papíøe a psalo úhlednými velkými písmeny:
PRYÈ S VELKÝM BRATREM!
PRYÈ S VELKÝM BRATREM!
PRYÈ S VELKÝM BRATREM!
PRYÈ S VELKÝM BRATREM!
PRYÈ S VELKÝM BRATREM!
znova a znova, až zaplnilo pùl strany.
Nemohl se ubránit náporu paniky. Bylo to absurdní, protože napsat právì ta
slova nebylo o nic nebezpeènìjší než to, že vùbec zaèal deník psát, ale na
okamžik byl v pokušení vytrhnout popsané stránky a celé vìci se vzdát.
Ale neudìlal to, protože vìdìl, že je to zbyteèné. Vùbec nezáleželo na tom,
zda napsal Pryè s Velkým bratrem nebo nenapsal. Jako nezáleželo na tom, zda
bude v deníku pokraèovat nebo ne. Ideopolicie ho dostane i tak. Spáchal zloèin -
a byl by ho spáchal, i kdyby se perem papíru ani nedotkl - ten nejvìtší zloèin,
který zahrnoval všechny ostatní. Øíká se tomu thoughtcrime, zloèin závadného
myšlení. Zloèin, který se vìènì skrývat nedá. Èlovìk mùže s úspìchem klièkovat
celé roky, ale døíve nebo pozdìji ho pøece jenom dostanou.
Stávalo se to vždycky v noci - zatýkání se bez výjimky dìlo v noci. Náhlé
vytržení ze spánku, hrubá ruka zatøese ramenem, svìtla oslepí zrak, kolem postele
kruh tvrdých tváøí. Ve valné vìtšinì pøípadù se žádný proces nekoná, není vydána
ani zpráva o zatèení. Lidé jednoduše zmizí, pokaždé v noci. Jméno takového
èlovìka se odstraní ze záznamù, každá zmínka o tom, co udìlal, je vymazána,
sama jeho existence je popøena a potom zapomenuta. Takový èlovìk je zrušen,
vymýcen, zkrátka - jak se obvykle øíkalo - vaporizován (vypaøen).
Winstona se na okamžik zmocnila hysterie. Dal se do psaní a uspìchanì,
neúhlednì škrábal:
zastøelej mì co z toho støelej mì do týla pryè s velkým bratrem vždycky
støelej èlovìka do týla co z toho pryè s velkým bratrem…
Vzpøímil se na židli, trochu se zastydìl sám pøed sebou, a odložil pero. Hned
nato sebou prudce trhl. Ozvalo se zaklepání.
Už je to tady! Sedìl tiše jako myška v bláhové nadìji, že a už klepal kdokoli,
odejde po prvním pokusu. Ale ne, klepání se opakovalo. Nejhorší by bylo, kdyby
vyèkával. Srdce mu bušilo na poplach, ale jeho tváø byla v dùsledku dlouhého
- 17 -
cviku pravdìpodobnì bezvýrazná. Vstal a tìžce vykroèil ke dveøím.
2
Když už sahal na kliku, všiml si, že nechal na stole otevøený deník. Pryè
s Velkým bratrem! s písmeny skoro tak velkými, že se dala pøeèíst pøes celý
pokoj. Taková pitomost. Zároveò si však uvìdomil, že pøes všechen strach by
nechtìl poskvrnit smetanový papír tím, že by sešit zavøel, dokud byl inkoust ještì
mokrý.
Nadechl se, otevøel dveøe, a vtom jím probìhla teplá vlna úlevy. Venku stála
jakási nevýrazná žena. Vypadala znièenì, vlasy mìla rozcuchané a tváø zbrázdìnou
vráskami.
„Ach, soudruhu,“ zaèala smutným, ufòukaným hlasem, „zdálo se mi, že jsem
vás slyšela pøijít. Prosím vás, mohl byste k nám zaskoèit podívat se na výlevku
v kuchyni? Nìjak se ucpala a…“
Byla to paní Parsonsová, manželka souseda z téhož poschodí. (Slovo „paní“
Strana jaksi neschvalovala - všichni se mìli oslovovat „soudruhu“ a „soudružko“
- ale pro nìkteré ženy se slovo „paní“ používalo instinktivnì.) Bylo jí asi tøicet, ale
vypadala mnohem starší. Èlovìk mìl dojem, že se jí ve vráskách usadil prach.
Winston vykroèil po chodbì za ní. Takové amatérské opravy patøily ke
každodennímu rozèilování. Vìžáky na Sídlišti vítìzství byly staré, asi z roku 1930
nebo tak nìjak, a rozpadávaly se. Omítka ze stropù a ze zdí se v jednom kuse
loupala, potrubí praskalo pøi každém vìtším mrazu, støecha prosakovala, když
nasnìžilo, topný systém obyèejnì fungoval jen napùl, pokud nebyl uzavøen úplnì
z úsporných dùvodù. Opravy, pokud si je èlovìk nedovedl udìlat sám, musely
být schváleny vzdálenými komisemi, které zdržovaly opravu okenního rámu tøeba
dva roky.
„To jen proto, že Tom není doma,“ øekla paní Parsonsová neurèitì.
Byt Parsonsových byl vìtší než Winstonùv a zase jinak zchátralý. Všechno
vypadalo otluèené, ponièené, jako by se tudy právì prohnalo velké divoké zvíøe.
Všude na zemi se válely sportovní potøeby - hokejky, boxerské rukavice, prasklý
fotbalový míè, propocené trenýrky rubem navrch a na stole zmì špinavého nádobí
a sešitù s oslíma ušima. Na stìnách rudé prapory Ligy mládeže a Zvìdù a plakát
s Velkým bratrem v životní velikosti. Jako všude v tomto domì vládl v bytì
zápach kyselého zelí, který byl pøehlušen ostrým pachem potu pocházejícím od
nìkoho, kdo právì nebyl doma. Tìžko øíct, proè se to poznalo na první vdechnutí.
Ve vedlejším pokoji hrál kdosi pøes toaletní papír na høeben a snažil se doprovázet
vojenskou hudbu, která se stále ještì øinula z obrazovky.
„To dìti,“ øekla paní Parsonsová a pohlédla chápavì na dveøe. „Nebyly
dnes venku. A samozøejm셓
Mìla ve zvyku nedopovìdìt vìtu. Kuchyòská výlevka byla skoro po okraj
- 18 -
plná špinavé, nazelenalé vody, která páchla intenzívnì vaøeným zelím. Winston si
klekl a prohlížel koleno odpadového potrubí. Nerad pracoval rukama a nerad se
shýbal, protože se vždycky rozkašlal. Paní Parsonsová se na nìho bezradnì
podívala.
„Samozøejmì, kdyby byl doma Tom, spravil by to na to šup,“ zamumlala.
„Má rád takové vìci. A má šikovné ruce, to tedy má.“
Parsons byl jako Winston zamìstnán na Ministerstvu pravdy. Byl to tlustý,
ale èilý èlovìk, nebetyènì hloupý, ztìlesnìní debilního nadšení - jeden z tìch
oddaných nìmých otrokù, na nichž záviselo pevné postavení Strany víc než na
Ideopolicii. V pìtatøiceti ho museli násilím vystrnadit z Ligy mládeže, a než
postoupil do ní, podaøilo se mu zùstat u Zvìdù rok nad stanovenou vìkovou
hranici. Na Ministerstvu pracoval na podøízeném místì, kde se nevyžadovala
inteligence, ale zato byl vùdèím èinitelem ve Sportovním výboru a ve všech dalších
výborech, které organizovaly spoleèné výlety, spontánní demonstrace, úsporné
kampanì a dobrovolnou èinnost vùbec. S klidnou pýchou byl schopen nepøetržitì
vykládat, bafaje pøi tom z dýmky, že za poslední ètyøi roky strávil každý veèer ve
Spoleèenském støedisku. Kamkoli vstoupil, táhl se za ním mocný pach potu, jakési
neuvìdomìlé svìdectví jeho lopotného života, a zùstával, i když on sám odešel.
„Máte hasák?“ zeptal se Winston, marnì zápasící s uzávìrem odpadu.
„Hasák?“ hlesla paní Parsonsová bezradnì. „Nevím, to teda ne. Možná
dìti…“
Ozval se dupot bot a další zatroubení na høeben, jak dìti vtrhly do obývacího
pokoje. Paní Parsonsová pøinesla hasák. Winston vypustil vodu a s odporem vytáhl
chumáè vlasù, který odtok ucpal. Umyl si prsty, jak se jen dalo, ve studené vodì
a vrátil se do druhého pokoje.
„Ruce vzhùru!“ ozval se divošský hlas.
Hezký devítiletý chlapec, drzý na pohled, se vynoøil za stolem a míøil na nìj
dìtskou automatickou pistolí; jeho sestøièka, asi o dva roky mladší, to dìlala po
nìm kouskem døeva. Oba mìli modré šortky, šedé košile a èervené šátky, stejnokroj
Zvìdù. Winston zvedl ruce nad hlavu, ale mìl nepøíjemný pocit; chlapcovo chování
bylo tak zlovìstné, že to už nebyla hra.
„Jsi zrádce!“ øval chlapec. „Jsi ideozloèinec! Jsi eurasijský špión! Zastøelím
tì, dám tì vaporizovat, pošlu tì do solných dolù!“
Najednou oba poskakovali kolem nìho a køièeli: „Zrádce!“ a „Ideozloèinec!“
Dìvèátko napodobovalo bratra každým pohybem. Bylo to trochu dìsivé, jako
když dovádìjí tygøí mláïata, z nichž co nevidìt vyrostou lidožrouti. Chlapci se
v oèích zraèila vypoèítavá zuøivost, viditelná touha udeøit nebo kopnout Winstona,
vìdomí, že už brzy na to bude dost velký. Ještì dobøe že nemá skuteènou pistoli,
pomyslel si Winston.
Oèi paní Parsonsové nervóznì tìkaly od Winstona k dìtem a zase nazpátek.
V lepším svìtle obývacího pokoje Winston se zájmem zaznamenal, že má
v záhybech oblièeje opravdu prach.
- 19 -
„Ti nadìlají kravál,“ øekla. „Jsou zklamaní, že se nemohli jít podívat na vìšení.
Jenže já mám moc práce, a tak s nima nemùžu, a Tom tak brzy z práce nepøijde.“
„Proè nemùžeme na vìšení?“ hulákal chlapec.
„Já chci na vìšení! Já chci na vìšení!“ vykøikovalo dìvèátko a pøitom stále
poskakovalo.
Winston si vzpomnìl, že veèer mají být v Parku povìšeni nìjací eurasijští
zajatci, kteøí se dopustili váleèných zloèinù. Konalo se to tak jednou mìsíènì a
byla to populární podívaná. Dìti se vždycky halasnì dožadovaly, aby se mohly jít
podívat. Winston se rozlouèil s paní Parsonsovou a zamíøil ke dveøím. Ale neušel
ještì ani šest krokù, když ucítil vzadu na krku omraèující bolest. Jako by se do nìj
zabodl rozžhavený drát. Prudce se otoèil a zahlédl paní Parsonsovou, jak strká
syna zpátky do dveøí a chlapec si cpe do kapsy prak.
„Goldstein!“ zaøval chlapec a dveøe za ním zapadly. Winstona však nejvíc
zarazil výraz bezmocné hrùzy v ženinì našedlé tváøi.
Když už byl zase ve svém bytì, pøešel rychle kolem obrazovky, usedl ke
stolu a stále si tøel krk. Z obrazovky už nezaznívala hudba, ale kdosi tam úseèným
vojenským tónem s pøídechem surovosti popisoval výzbroj nové Plovoucí
pevnosti, která právì kotvila mezi Islandem a Fárskými ostrovy.
Napadlo ho, že ta zbìdovaná žena musí mít s dìtmi hrùzostrašný život. Ještì
rok, dva, a budou ve dne v noci èíhat na projevy její politické nespolehlivosti.
Dnes jsou skoro všechny dìti hrozné. Nejhorší bylo, že v organizacích, jako byli
Zvìdové, z nich systematicky dìlali malé neovladatelné divochy, a pøitom to v nich
nevzbuzovalo sklon k tomu, aby se bouøily proti stranické disciplínì. Naopak,
zbožòovaly Stranu a všechno, co s ní souviselo. Písnì, prùvody, transparenty,
spoleèné výlety, cvièení s puškami, provolávání hesel, uctívání Velkého bratra -
to všechno byla pro nì nádherná hra. Celá jejich divokost se zamìøovala ven,
proti nepøátelùm Státu, proti cizincùm, zrádcùm, sabotérùm, ideozloèincùm. Bylo
témìø normální, že lidé po tøicítce se báli svých vlastních dìtí. A mìli proè, nebylo
týdne, aby Timesy nepøinesly èláneèek o tom, jak nìjaký malý donašeè, který
poslouchá za dveømi - všeobecnì se používal výraz „dìtský hrdina“ - zaslechl
kompromitující poznámku a udal své rodièe Ideopolicii.
Bolest na krku už pominula. Lhostejnì vzal do ruky pero a uvažoval, zda
pøijde ještì na nìco, co by zapsal do deníku. A najednou zaèal zase pøemýšlet o
O’Brienovi.
Pøed lety - jak je to už dávno, takových sedm let - se mu zdálo, že kráèí
místností, kde byla tma jako v pytli. Kdosi sedící nìkde po stranì øekl, když
procházel kolem nìho: „Setkáme se, kde není tma!“ Bylo to øeèeno docela pokojnì,
jakoby náhodou, bylo to konstatování, ne rozkaz. A on šel dál, ani se nezastavil.
Zvláštní bylo, že tehdy, v tom snu, na nìho ta slova neudìlala velký dojem. Teprve
pozdìji, s postupem èasu, nabývala na dùležitosti. Nemohl si teï vzpomenout
ani na to, kdy poprvé identifikoval ten hlas jako O’Brienùv. Ale ta identifikace tu
rozhodnì byla. Ze tmy k nìmu promluvil O’Brien.
- 20 -
Winston si nikdy nebyl jist - dokonce ani po tom záblesku oèí dnes ráno si
ještì nebyl jist - zda je O’Brien pøítel nebo nepøítel. Zøejmì na tom ani zvl᚝
nezáleželo. Pøeskoèila mezi nimi jiskøièka porozumìní a to bylo dùležitìjší než
náklonnost nebo spojenectví. „Setkáme se, kde není tma,“ øekl tehdy. Winston
netušil, co to znamená, vìdìl jen, že se to nìjak splní.
Obrazovka se odmlèela. Do nehybného vzduchu zaznìl jasný, ušlechtilý tón
trubky. Hlas drsnì pokraèoval:
„Pozor, pozor! Z malabarské fronty jsme dnes ráno dostali tuto zprávu: naše
jednotky v Jižní Indii dosáhly slavného vítìzství. Byl jsem povìøen vám oznámit,
že akce, o kterých nyní podáme zprávu, dovedou pravdìpodobnì válku k brzkému
konci. Sledujte zpravodajství.“
Teï pøijdou zlé zprávy, pomyslel si Winston. A opravdu, následovala krvavá
reportហo znièení eurasijské armády, s ohromujícím poètem padlých a zajatých,
a po ní oznámení, že od pøíštího týdne se snižuje pøídìl èokolády z tøiceti gramù
na dvacet.
Winston opìt øíhl. Gin vyprchával a zanechával po sobì pocit prázdnoty.
Obrazovka - snad na oslavu vítìzství, snad proto, aby diváci zapomnìli na menší
pøídìl èokolády - spustila „Oceánie, za tebe…“ Bylo naøízeno stát pøi tom
v pozoru. Ale Winston byl ve své nynìjší pozici neviditelný.
„Oceánii“ vystøídala lehèí hudba. Winston pøešel k oknu, poøád zády
k obrazovce. Den byl stále ještì chladný a jasný. Nìkde v dálce vybuchla nálož
rakety s dutým rachotem, který se vracel ozvìnou. Touhle dobou jich dopadalo
na Londýn dvacet až tøicet týdnì.
Dole na ulici vítr povíval roztrhaným plakátem a slovo Angsoc se pokaždé
objevilo a zase zmizelo. Angsoc. Posvátné zásady Angsocu. Newspeak,
doublethink (podvojné myšlení), mìnitelnost minulosti. Mìl pocit, jako by bloudil
houštinami na dnì moøe, ztracený v obludném svìtì, kde on sám byl obludou.
Byl sám. Minulost byla mrtvá, budoucnost nepøedstavitelná. Jakou mìl jistotu, že
tøeba jen jediná živoucí lidská bytost je na jeho stranì? A jak mohl vìdìt, že
panství Strany nepotrvá navždy? Jako odpovìï se mu vybavila tøi hesla na bílém
prùèelí Ministerstva pravdy:
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVÌDOMOST JE SÍLA
Vyndal z kapsy pìtadvaceticentovou minci. Také tam byla vyražena tហhesla
zøetelnými písmeny, a na druhé stranì mince hlava Velkého bratra. Dokonce i
z té mince ho ty oèi sledovaly. Na mincích, na známkách, na obálkách knih, na
plakátech, na transparentech a na krabièkách cigaret - všude. Stále vás sledovaly
ty oèi a obklopoval ten hlas. A èlovìk spal nebo bdìl, pracoval nebo jedl, uvnitø
nebo venku, ve vanì nebo v posteli - nebylo úniku. Nic nepatøilo èlovìku osobnì,
kromì nìkolika kubických centimetrù uvnitø jeho lebky.
- 21 -
Slunce se posunulo ve své dráze a nespoèetná okna Ministerstva pravdy
vypadala teï, když už na nì nedopadalo sluneèní svìtlo, pøíšernì, jako støílny
pevnosti. Winstonovi se pøi pohledu na obrovskou pyramidu zachvìlo srdce. Byla
pøíliš pevná, nemohla být smetena. Neroztøíštilo by ji ani tisíc raketových náloží.
Znovu ho napadlo, pro koho vlastnì píše ten deník. Pro budoucnost - pro minulost,
pro nìjakou osobu, která snad existuje jen ve fantazii? A pøed ním se zjevila ne
smrt, ale nicota. Z deníku zùstane popel a z nìho samého pára. Co napsal, pøeète
si jen Ideopolicie, a pak to pøestane existovat, vymaže se to z pamìti. Jak mùže
èlovìk zanechat výzvu budoucnosti, když po nìm nezùstane ani stopa, ba ani
anonymní slovo naèmárané na kusu papíru?
Na obrazovce odbila ètrnáctá hodina. Za deset minut musí odejít. Musí být
zpátky v práci ve ètrnáct tøicet.
Kupodivu odbíjení hodin jako by do nìho vlilo novou odvahu. Byl jako
osamìlý duch zvìstující pravdu, kterou nikdo nikdy neuslyší. Ale když už ji jednou
vyjeví, kontinuita se nìjakým tajemným zpùsobem nepøeruší. Èlovìk nepøedává
lidské dìdictví tím, že se dá slyšet, ale tím, že se zachová pøi zdravém rozumu.
Vrátil se ke stolu, namoèil pero a psal:
Pro budoucnost anebo pro minulost, pro dobu, kdy myšlení bude svobodné,
kdy se lidé budou lišit jeden od druhého a nebudou žít v samotì, pro dobu, kdy
bude existovat pravda a kde vìci, které se stanou, nebudou se moci odestát.
Z vìku uniformity, z vìku osamocení, z vìku Velkého bratra, z vìku
doublethinku - zdravím vás!
Už jsem mrtvý, uvažoval. Zdálo se mu, že teprve teï, kdy zaèíná být schopný
formulovat svoje myšlenky, udìlal rozhodující krok. Následky každého èinu jsou
obsaženy v èinu samotném.
Napsal:
Ideozloèin nepøináší smrt: ideozloèin JE smrt.
Teï, když si uvìdomil, že je už vlastnì mrtvý, bylo dùležité, aby zùstal naživu
co nejdéle. Dva prsty na pravé ruce mìl od inkoustu. To byl pøesnì ten detail,
který ho mùže prozradit. Nìjaký fanatický èmuchal na Ministerstvu
(pravdìpodobnì žena jako ta malá s pískovými vlasy anebo èernovláska
z Oddìlení literatury) by mohl zaèít pøemýšlet o tom, proè psal za polední
pøestávky, proè použil tak staromódní pero, co psal - a potom by o tom utrousil
poznámku na pøíslušných místech. Šel do koupelny a peèlivì si odøel inkoust
drsným tmavohnìdým mýdlem, které pokožku oškrábalo jako smirkový papír,
takže dobøe sloužilo tomuto úèelu.
Odložil deník do zásuvky. Bylo zbyteèné uvažovat o tom, kam ho ukrýt, ale
mohl by alespoò zjistit, zda neobjevili jeho existenci. Kdyby vložil mezi stránky
vlas, bylo by to pøíliš zøejmé. Nabral špièkou prstu drobné zrnko bìlavého prachu
a položil je na roh desek; kdyby s deníkem nìkdo pohnul, musel by je setøást.
- 22 -
3
Winstonovi se zdálo o matce. Muselo mu být deset nebo jedenáct, když jeho
matka zmizela. Byla to vysoká, urostlá, dosti zamlklá žena s pomalými pohyby,
s nádhernými svìtlými vlasy. Na otce se pamatoval ještì nejasnìji, tmavovlasý,
hubený, vždy upravený, obleèený v tmavých šatech (Winston si zvl᚝ pamatoval
velmi tenké podrážky otcových bot), a nosil brýle. Oba zøejmì pohltila jedna
z prvních velkých èistek padesátých let.
V této chvíli sedìla matka nìkde hluboko pod ním s jeho sestøièkou na klínì.
Vùbec se na svou sestru nepamatoval, pøedstavoval si jen drobné, køehké dìvèátko,
stále tiché, s velkýma pozornýma oèima. Obì k nìmu vzhlížely. Byly dole, kdesi
pod zemí - možná na dnì jakési studnì, nebo velmi hlubokého hrobu - ale bylo to
místo, které, tøebaže už bylo hluboko, propadalo se stále hloubìji. Byly v jídelnì
potápìjící se lodi a vzhlížely k nìmu skrz temnou vodu. V jídelnì byl ještì
vzduch, ještì ho stále vidìly a on vidìl je, ale pøitom klesaly hloubìji, hloubìji,
hloubìji do zelených vod, které je co chvíli pohltí navždycky. On byl venku, na
svìtle a na vzduchu, zatímco ony byly vtahovány dolù - do smrti, a dole byly
proto, že on byl nahoøe. Vìdìl to on a vìdìly to ony a vidìl jim na tváøích, že to
vìdí. Nevyèítaly mu to ani pohledem ani v srdci, nesly v sobì pouze vìdomí, že
musí zemøít, aby on mohl zùstat na živu, a to byla souèást nevyhnutelného øádu
vìcí.
Nepamatoval si, co se stalo, ale v tom snu vìdìl, že životy jeho matky a
sestry byly nìjak obìtovány pro nìho. Byl to jeden ze snù, které, i když mají
charakteristickou snovou scenérii, jsou pokraèováním rozumového života a ve
kterých si èlovìk uvìdomuje fakta a myšlenky a ty mu potom, když se probudí,
pøipadají nové a cenné. Winstona ohromilo pomyšlení, že smrt jeho matky pøed
témìø tøiceti lety byla tragická a truchlivá zpùsobem, který teï už nebyl možný.
Uvìdomoval si, že tragédie patøí do starých èasù, do èasù, kdy ještì existovalo
soukromí, láska a pøátelství a èlenové rodiny stáli pøi sobì, aniž k tomu museli
mít praktický dùvod. Vzpomínka na matku mu drásala srdce, protože zemøela
z lásky k nìmu, a on byl v té dobì ještì pøíliš mladý a sobecký, aby jí lásku
oplácel, a protože se nìjakým zpùsobem, už si nevzpomínal jakým, obìtovala
kvùli takovému pojetí oddanosti, jež bylo soukromé a nezmìnitelné. Dnes by se
takové vìci nemohly stát, to chápal. Dnes existoval strach, nenávist a bolest, ale
žádný dùstojný cit, ani hluboký nebo složitý smutek. A to všechno jako by vidìl
ve velkých oèích své matky a sestry, jak k nìmu vzhlížely skrz zelenou vodu
z hloubky mnoha set sáhù, aniž se pøitom zastavily na své cestì dolù.
Najednou stál na nízkém pružném trávníku za letního veèera, kdy šikmé
sluneèní paprsky zlatily zem. Krajina, na niž se díval, se mu ve snu vracela
tak èasto, že si nikdy nebyl úplnì jistý, jestli ji vidìl ve skuteèném svìtì nebo ne.
V duchu ji nazýval Zlatá zemì. Byla to stará, králíky ohlodaná pastvina, kterou se
vinula pìšinka, tu a tam poznamenaná krtinci. Ve støapatém živém plotì na protìjší
- 23 -
stranì pole se v lehkém vánku kývaly vìtve jilmù, jejichž husté listí se zachvívalo
jako ženské vlasy. Nìkde docela blízko, i když ho nebylo vidìt, zvolna tekl èistý
potok, v tùních pod vrbami plavaly bìlice.
Pøes pole pøicházela dívka s tmavými vlasy. Jakoby jediným pohybem ze
sebe strhla šaty a s opovržením je odhodila. Tìlo mìla bílé a hladké, ale
nevzbuzovalo v nìm touhu, vlastnì se na nì ani nedíval. V tom okamžiku ho
však zaplavil obdiv nad gestem, s nímž šaty odhodila. Jeho pùvab a
bezstarostnost jako by odepsaly celou kulturu, celý systém myšlení, jako kdyby
se Velký bratr a Strana a Ideopolicie dali smést ze svìta jediným nádherným
pohybem paže. I to gesto patøilo do dávných èasù. Winston se probudil se slovem
„Shakespeare“ na rtech.
Z obrazovky vycházelo uši rvoucí pískání, setrvávající na jednom tónu tøicet
vteøin. Bylo sedm patnáct, èas, kdy vstávali úøedníci. Winston se vyhrabal z postele
- nahý, protože èlen Vnìjší strany dostával jen 3000 bodù na ošacení a pyžamo
stálo 600 - a popadl špinavé tílko a trenýrky, které ležely pøes židli. Za tøi minuty
zaène rozcvièka. V pøíštím okamžiku se svíjel v prudkém záchvatu kašle, který
pøicházel skoro vždy krátce po probuzení. Plíce zùstaly bez vzduchu tak dokonale,
že mohl popadnout dech, jedinì když si lehl na záda a nìkolikrát se zhluboka
nadechl. Od námahy pøi kašli mu nabìhly žíly a bércový vøed ho zaèal svìdit.
„Skupina od tøiceti do ètyøiceti!“ štìkl pronikavý ženský hlas. „Skupina od
tøiceti do ètyøiceti! Zaujmìte svá místa, prosím. Tøicátníci a ètyøicátníci!“
Winston vyskoèil do pozoru pøed obrazovkou, na níž se objevil obraz mladé
ženy, vyzáblé, ale svalnaté, obleèené v cvièebním úboru a cvièkách.
„Paže pokrèit a napnout!“ vyrážela. „V rytmu, podle mne. Ráz, dva, tøi, ètyøi!
Ráz, dva, tøi, ètyøi! Do toho, soudruzi, trochu života do toho! Ráz, dva, tøi, ètyøi!
Ráz, dva, tøi, ètyøi!!“
Bolest, která provázela záchvat kašle, nestaèila úplnì vypudit z Winstonovy
mysli zážitek ze sna a rytmické pohyby pøi cvièení ho jen oživovaly. Když
tak mechanicky švihal pažemi dozadu a dopøedu s výrazem vzteklého potìšení
na tváøi, úpornì se snažil vrátit se v duchu do šerého období útlého dìtství. Bylo
to mimoøádnì obtížné. Všechno, co se odehrálo pøed koncem padesátých let,
vymizelo. Neexistovaly žádné záznamy, na nìž by se èlovìk mohl odvolat, a
tak dokonce i obrysy vlastního života ztrácely na ostrosti. Èlovìk vzpomínal na
významné události, které se pravdìpodobnì vùbec nestaly, pamatoval si
podrobnosti jednotlivých epizod, aniž se mu vybavila jejich atmosféra, a pak už
byla jen dlouhá prázdná údobí, ke kterým nedovedl pøipsat nic. Všechno bylo
tehdy jiné. Dokonce i jména státù a jejich obrysy na mapì byly jiné. Napøíklad
Územní oblast jedna se tehdy tak nejmenovala: jmenovala se Anglie nebo Británie,
aèkoli Londýn, tím si byl celkem jist, byl vždycky Londýn.
Winston si však rozhodnì nevzpomínal na žádné období, kdy jeho zemì
nebyla ve válce, ale v èase jeho dìtství zøejmì bylo dost dlouhé údobí míru, protože
si pamatoval, jak je všechny pøekvapil nálet. Možná to bylo tehdy, když dopadla
- 24 -
atomová bomba na Colchester. Nepamatoval se na nálet samotný, ale vzpomínal
si, jak mu otec svíral ruku v dlani a jak spìchali dolù, dolù, kamsi hluboko pod
zem, dokola, dokola po spirálovitém schodišti, které mu zvonilo pod nohama a
z nìhož ho tak rozbolely nohy, že zaèal fòukat, takže se museli zastavit a
odpoèinout si. Matka šla pomalu a jako ve snách daleko za nimi. Nesla jeho malou
sestøièku - anebo to možná byl jen uzel pøikrývek: nebyl si jistý, zda tehdy už byla
jeho sestøièka na svìtì. Koneènì pøišli na hluèné místo plné lidí a Winston si
uvìdomil, že je to stanice podzemní dráhy.
Všude sedìli lidé na kamenné dlažbì, jiní zas tìsnì napìchovaní na kovových
pryènách, jeden nad druhým. Winston, jeho matka a otec si našli místo na zemi a
blízko nich sedìli vedle sebe na pryènì staøec a staøena. Staøec mìl na sobì pìkný
tmavý oblek, èernou látkovou èepici posunutou dozadu na velmi bílých vlasech;
tváø mìl nachovou a modré oèi plné slz. Byl z nìho cítit gin. Zdálo se, jako by mu
vyrážel z pokožky místo potu, a èlovìk si mohl pøedstavit, že slzy, které mu
proudem tekly z oèí, jsou èistý gin. Ale i když byl mírnì opilý, byl celý bez sebe
opravdovým, nesnesitelným žalem. Winston pochopil svým dìtským zpùsobem,
že se právì stalo cosi hrozného, co se nijak nedalo odpustit a nikdy se nedá odèinit.
Také se mu zdálo, že ví, co to je. Nìkdo, koho ten staøec miloval - možná malá
vnuèka - byl zabit. Staøec každých pár minut opakoval:
„Nemìli jsme jim dùvìøovat, já to øíkal, maminko, neøíkal jsem to? Tak to
dopadá, když se jim vìøí. Já to poøád øíkal. Nemìli jsme tìm lumpùm vìøit.“
Ale kterým lumpùm nemìli vìøit, to si Winston vybavit nedokázal.
Nejspíš od té doby trvala válka doslova bez pøestávky, ale pøísnì vzato nebyla
to stále tហválka. V jeho dìtství probíhaly po nìkolik mìsícù zmatené poulièní
boje v samotném Londýnì; na nìkteré se živì pamatoval. Ale bylo úplnì nemožné
vystopovat dìjiny celého období, urèit, kdo s kým v dané chvíli bojoval, protože
neexistovaly písemné záznamy ani mluvené slovo, které by se zmiòovaly o jiném
seskupení než o právì existujícím. V této chvíli napøíklad, v roce 1984 (jestliže je
rok 1984), vede Oceánie válku s Eurasií, ve spojenectví s Eastasií. V žádném
veøejném nebo soukromém projevu se nikdy nepøipustilo, že tyto tøi velmoci byly
nìkdy seskupeny jinak. Ostatnì jak Winston dobøe vìdìl, ještì pøed ètyømi roky
vedla Oceánie válku s Eastasií a byla spojencem Eurasie. Ale to byl jen pokoutní
poznatek, který si náhodou uchoval, protože jeho pamì nebyla dostateènì pod
kontrolou. Oficiálnì ke zmìnì partnerù nikdy nedošlo. Oceánie byla odjakživa ve
válce s Eurasií. Momentální nepøítel pøedstavoval absolutní zlo, a z toho
vyplývalo, že žádná minulá nebo budoucí dohoda s ním není a nebyla možná.
Pøíšerné je, uvažoval už po miliónté, když tlaèil ramena s bolestí dozadu
(s rukama na bocích kroužili tìlem od pasu vzhùru, mìlo to být dobré pro zádové
svaly) - pøíšerné je, že by to všechno mohlo být pravda. Jestliže Strana dokázala
vnoøit ruku do minulosti a prohlásit o té èi oné události, že se nikdy nestala - není
to mnohem hrozivìjší než pouhé muèení anebo smrt?
Strana prohlásila, že Oceánie nikdy nebyla spojencem Eurasie. On, Winston
- 25 -
Smith, vìdìl, že Oceánie byla spojencem Eurasie ještì pøed pouhými ètyømi lety.
Ale odkud tato znalost pramenila? Jen z jeho vlastního vìdomí, které i tak musí
být brzy znièeno. A jestliže všichni ostatní pøijímají lež, kterou Strana pøedkládá -
jestliže všechny záznamy opakují stejnou povídaèku - pak lež pøešla do historie a
stala se pravdou. „Kdo ovládá minulost,“ znìlo heslo Strany, „ovládá budoucnost:
kdo ovládá pøítomnost, ovládá minulost“. A pøece minulost, svou povahou
zmìnitelná, nikdy zmìnìna nebyla. Všechno, co je pravda teï, je pravda odjakživa
a navždycky. Je to docela prosté. Je k tomu zapotøebí jedinì nekoneèný sled
vítìzství nad vlastní pamìtí. Øíkali tomu „ovládání skuteènosti“; v newspeaku se
tomu øíkalo doublethink.
„Pohov!“ štìkla instruktorka o nìco mírnìji.
Winston spustil ruce podle bokù a znovu pomalu naplnil plíce vzduchem.
Mysl mu sklouzla do zmotaného svìta doublethinku. Vìdìt, a pøitom nevìdìt,
uvìdomovat si plnou pravdu, a pøitom pronášet peèlivì vykonstruované lži, udržet
souèasnì dva názory, které se vzájemnì vyluèují, vìdìt, že jsou protikladné, a
vìøit v oba; používat logiku proti logice, odvrhovat morálnost, a pøitom ji
vyžadovat, vìøit, že demokracie je nemožná a že Strana je strážcem demokracie;
zapomenout všechno, co je tøeba zapomenout, potom to znova z pamìti vylovit,
když je toho zapotøebí, a zas to promptnì zapomenout: a nadevšechno aplikovat
týž proces na proces sám. To byla nejzazší finesa: vìdomì si pøivodit nevìdomost,
a pak znovu zapomenout na akt hypnózy, který èlovìk právì provedl. Dokonce
i jen porozumìt slovu doublethink vyžadovalo podvojného myšlení použít.
Instruktorka zase zavelela pozor. „A teï zkusíme, kdo z nás se dovede
dotknout prstù na nohách!“ øekla s nadšením. „Pìknì až od bokù, prosím,
soudruzi. Ráz - dva! Ráz - dva!…!“
Winstonovi se cvièení hnusilo, bolest mu vystøelovala od pat až do hýždí a
èasto